Knihkupectví
Hodonín

Víceúčelový letoun Harrier a jeho druhá generace Harrier II vznikly jako reakce na obavy západních zemí z možné likvidace letištní infrastruktury letectvy zemí Varšavské smlouvy. I méně přesné útoky by totiž bývaly mohly znemožnit nasazení konvenčních letounů, přičemž tato hrozba přetrvává až do dnešních dní. Schopnost krátkého spíše než kolmého vzletu a kolmého přistání měly umožnit nasazení tohoto druhu techniky prakticky kdekoliv. Vznik letounu kategorie S/VTOL (Short/Vertial Take Off and Landing) byl ve Velké Británii možný jen díky vzniku ve své době revoluční pohonné jednotky – turbodmychadlového motoru Pegasus. Ten přišel s konceptem odběru stlačeného vzduchu z kompresoru a díky dvěma tryskám tohoto „studeného“ vzduchu a dvěma tryskám směřujícím horké výfukové spaliny umožnil jako první zvládnout vývoj podobného prostředku. I to je mimo jiné důvodem, proč byl Harrier úspěšný, zatímco sovětské letouny Jak-38/38M čekala jen omezená služba. Dodatečné zdvihové motory sovětského modelu se totiž ukázaly jako rozměrově objemné, těžké a náročné na spotřebu paliva, a tak výkony Jak-38 značně zaostávaly za koncepčně o dekádu starším Harrierem. Letouny Harrier proto patří mezi nejvyspělejší prostředky vzniklé plně v režii britského leteckého průmyslu. Všechny následující letouny již byly víceméně kooperačními mezinárodními programy, kde byla Velká Británie jen jedním z technologických partnerů. Jde proto spolu s letounem BAE Hawk o určitý symbol britského leteckého průmyslu.